Tonga



Tonga je malé souostroví v jižním Pacifiku. Skládá se ze 177 různě velkých ostrovů a z toho je obyvatelných pouze 36. Ze Zélandu, odkud jsme na Tongu letěli, je to asi tři hodiny letu. Tongu jsme si vybrali z důvodu plavání s velrybami. Ty jsou tam od června do září. My jsme souostroví navštívili začátkem září. Společnost nám dělal kamarád Luboš, kterého jsme potkali na Zélandu při sbírání jablek.

Naší první zastávkou byl ostrov Eua, na který jsme přejeli menším trajektem. Ubytování jsme měli hned u přístavu. Moc pěkný resort, který nabízel ono vyhlášené plavání s velrybami. To bylo naším cílem, na druhý den jsme měli tento zážitek domluvený.

Celá akce trvala asi pět hodin. Jakmile jsme vyjeli na otevřené moře, začaly se zvedat veliký vlny, což můj žaludek neustál a po první hodině mě začalo být tak strašně špatně, že jsem zvládla do vody vlézt jen dvakrát a stejně jsem viděla pěkný kulový. Michal na tom byl trošku líp, ale jeho strach z vody mu nedovolil stoprocentní užívání. Unavení a hlavně zklamaní jsme po pěti hodinách dorazili zpět ke břehu. Ani jeden jsme nemluvili a snažili se přijít na to co se stalo. A tak jsme si večer alespoň vychutnali typickou tongánskou pochoutku, což bylo maso v kokosovém mléce a zeleninou vařené v banánovém listu.

Následujícího dne ráno jsme se vydali na královskou pláž. Odlehlé místo s velmi špatnou přístupovou cestou. Odměnou nám byla nádherná pláž s průzračnou vodou a žádnými lidmi. Večer téhož dne nám australský astronom Nick Roach uspořádal přednášku o vesmíru, kdy jsme měli možnost si pozorovat planety a galaxie pomocí obřího dalekohledu.

Naším dalším cílem byl ostrůvek Uoleva. Ostrov, který za půl dne obejdete dokola, kde není elektřina, ani metr silnice a nachází se tam pouze čtyři resorty. My se ubytovali v tom nejlevnějším u pána s jednou rukou, kterej byl fajn, ale ne vždy měl dobrou náladu. Těšili jsme se na krásný počasí, opalovačky a šnorchlování. Místo toho většinu času byla zataženo a foukal vítr. Čas jsme si zpříjemňovali bílým rumem, který jsme mixovali v kokosu.

Rozhodli jsme se absolvovat druhý pokus s velrybami. Jeli jsme tam hlavně kvůli nim, přece neodjedeme s prázdnou. Naštěstí tahle akce už byla úžasná a my z celých sedmi hodin na moři, skoro dvě hodiny skotačili s velrybím mládětem ve vodě. Mládě mělo skoro šest metrů a kdesi pod náma v hloubce nás bedlivě hlídala jeho máma, spíš to vypadalo jako kdyby pod náma plavala obří ponorka. Michal překonal svůj strach z vody a mně nebylo špatně, vůbec! Užili jsme si to na maximum, byl to náš nejsilnější zážitek.




Fotogalerie




Video



1. místo v soutěži neprofesionálních filmů Okem dobrodruha 2018


Mapa



Stáhnout body ve formátu KMZ