Nový Zéland



Na Zéland jsme odletěli v říjnu 2017. Díky programu Working Holiday jsme zde mohli strávit až 15 měsíců, čehož jsme využili do posledního dne. Dopředu jsme měli zamluvené ubytování na první týden ve městečku v Orewa, které je severně od Aucklandu. Auto a první práci jsme se rozhodli shánět až na místě.

Toyota Hiace 2002 ‚VÁNEK‘

Po pár nervových situacích jsme konečně asi po 5 dnech našli naše vysněné auto, červenou Toyotu Hiace, kterou jsme pojmenovali Vánek. Jediná nevýhoda našeho auta byla, že měla jedenáct sedaček a žádnou postel natož třeba kuchyň. Naše největší výzva nás teprve čekala, přestavět Vánka na pořádnou obytnou dodávku.

S přestavbou auta jsme neměli moc zkušeností, naštěstí se nám pod ruce přimotal jeden moc hodnej jihoafričan, co měl plně vybavenou dílnu a řekl, že nám pomůže udělat podlahu a konstrukci postele. Nakoupili jsme materiál a za pár hodin už Vánek dostával novou štábní kultůru. Dokonce jsme od pána dostali pozvání na rodinnou grilovačku. Při večerní konverzaci nám utkvěla v hlavách jedna jeho věta: „My sice nemáme moc peněz, ale když můžeme, tak rádi poůžem.“ S Michalem jsme to sice odsouhlasili, ale pak večer jsme se shodli, že pokud tihle lidi, kterým na dvoře stála jachta, motorka, tři auta, čtyřkolka a k tomu měli obří barák s velikánskou zahradou, nemají moc peněz, tak my s Vánkem jsme teda velká chudina. Jejich měřítko mít hodně peněz je prostě někde jinde. I tak si je budeme pamatovat a rádi na ně vzpomínat. Zlatý lidi!

První práce

Naše první práce byla v Te Puke, kiwi ráj, na kiwi sadu. Bydleli jsme v autě, k dispozici jsme měli domek s kuchyní, koupelnou a velkým obývákem. Společnost nám dělali dvě češky a pár slovinců. Výhodou téhle práce bylo, že jsme nemuseli každej den ráno dojíždět na sad autem, cesta nám zabrala 10 minut pěšky. Úplně tou nejlepší věcí na tomhle místě byla dílna, kde si Michal mohl vždycky po práci hrát a dodělávat Vánka. Za tři měsíce, který jsme tam zůstali byl Vánek více méně dodělanej a my mohli dostat certifikaci.

Severní ostrov

Pár míst už jsme stihli navštívit během naší práce na kiwi, například NP Tongariro a poloostrov Coromandel. Nicméně pak přišel náš první větší roadtrip. Nejdříve jsme skrz ostrov zamířili k sopce Taranaki, kterou jsme ještě s dalšími kamarády úspěšně zdolali. Výstup byl šílenej. Pak jsme to vzali po západním pobřeží až na úplnej sever. Cestou jsou krásný pláže, útesy a samozřejmě taky Hobitín.

Samotný sever má určitě taky něco do sebe, i když je to dost daleko. Našli jsme tam třeba největší kauri strom na světě a také písečné duny. Z úplného severu jsme kopírovali celé východní pobřeží téměř až do Wellingtonu. Cestou nás velmi zaujal Castle Point, což je překrásné místo s majákem.

Jižní ostrov

Pak jsme se trajektem přesunuli na hornatější jižní ostrov a našli si práci v Motuece na sběru jablek a hrušek. Práce to byla tvrdá, ale kdo by nechtěl posilku a solárko zadarmo. Hned na začátku nás potkala nemilá zkušenost v podobě záplav, kdy během dvanácti hodin spadlo v kopcích 120 milimetrů srážek a ty všechny stekly dolů údolím, kde byl náš sad. Ale každá zkušenost, i ta špatná, je k něčemu dobrá. Podařilo se nám nafilmovat celý průběh záplav, který můžete shlédnout na našem Youtube kanálu.

Před zimou jsme se začali přesouvat směrem k Wanace. Tam jsme dojeli skrz Západní pobřeží, kde jsme toho moc neviděli, skoro celou dobu nám pršelo. Což je pro tento kout Zélandu naprosto typické. Měli jsme pár světlých chvilek a v jednu takovou jsme si vyšlápli na Mt. Fox u Foxova ledovce. Krásný výhledy na ledovcový splaz a Mt. Cook z druhé strany, jen ten krpál nahoru a následně dolů byl děsnej. Před nástupem do další práce jsme se ještě chvíli toulali kolem Queenstownu a Glenorchy. To už začal fakt pěknej podzim.

Wanaka

Do Wanaky jsme přijeli začátkem Zélandské zimy, českýho léta, a našli si práci v kempu, kde jsme pracovali jako pokojský a zahradníci v jednom. Dopoledne jsme uklízeli pokoje a čistili záchody, odpoledne tahali plevel z hlíny a zastříhávali stromečky. Zima ve Wanace byla suprová, dost často svítilo sluníčko a teploty byly na mikinu. Našli jsme si taky supr ubytování kousek od práci a každej den jsme dojížděli na kolech.

Ve Wanace jsme zažívali pravděpodobně ty nejlepší časy z celýho Zélandu, potkali jsme spoustu nových kamarádů z různých koutů světa a každý úterý jsme pořádali večeře, kdy jeden uvařil pro ostatní. Tyhle kamarádi nám zůstanou a už se těšíme až je potkáme třeba zase na jiných místech. Během doby strávené v tomto městečku jsme se vydávali po okolních kopcích, když bylo trochu volna, nebo jsme si i zalyžovali ve středisku Cardrona.

Cesty po jihu

Jižnímu ostrovu jsme věnovali většinu našeho času a udělali jsme rozhodně dobře. Po Wanace jsme podnikli několik dalších výletů. Jedním z nich byla tropická dovolená na souostroví Tonga, kam jsme se vypravili hledat velryby.

Po návratu z Tongy jsme se vydali směrem k jezeru Pukaki a samozřejmě Mt. Cook, kde jsme se proletěli i vrtulníkem. Odsud jsme pokračovali přes Tekapo až na východní pobřeží, kde jsme se podle počasí rozhodovali, jestli jet na jih, nebo na sever. Vyhrál jih a tak jsme začali pomalu přesouvat přes Dunedin, pozorování tučňáků až na Slope Point. Odsud jsme to vzali přímo do Fiordlandu k Milford Sound. Vyjížďka lodí po fjordu rozhodně stojí zato.

Naší poslední prací byla renovace pokojů a koupelen v městečku Clyde na třešňovém sadu. Nikdy jsme žádnou takovou práci nedělali, ale zhostili jsme se jí jako profíci a s výsledkem jsme byli víc než spokojeni. Takže jsme trochu dorovnali rozpočet a vydali se znovu kolem jezer Pukaki a Tekapo, ale tentokrát jsme to stočili na Christchurch a dále na sever přes Kaikouru. Dalších několik dnů jsme strávili v oblasti Marlborough Sounds.

Již dlouho jsme měli v hledáčku NP Nelson Lakes a chatu Angelus hut. Tentokrát nám to už počasí dopřálo a my se vydali opět do hor. Chata je na kouzelném místě a podmínky pro focení noční oblohy byly více než příznivé. Zde jsme také potkali český pár Dádu a Toma, s kterými jsme nakonec strávili celý další týden. Navštívili jsme s nimi například NP Kahurangi, kde jsme v noci asi šest hodin naháněli kiwi ptáka, který se nám nakonec objevil na celých 5 vteřin. A poté jsme se přesunuli opět do Christchuch přes Athur’s Pass.

V Christu začalo další velké dobrodružství, protože za námi doletěla parta našich rodičů s kamarády a tak jsme si během dalších tří týdnů projeli spoustu míst znovu, až jsme nakonec skončili tam, kde jsme začali, v Aucklandu.

Pomalu nastal čas odjezdu a prodeje Vánka. Toho jsme nakonec prodali dalšímu páru Čechů. Nám zbývalo ještě několik týdnů času a tak jsme skočili na letadlo zpět do Queenstownu a na dva týdny se nasáčkovali do auta našim kamarádům Dádě s Tomem, kterým děkujme a vážíme si jejich pomoci, a ještě s nimi trochu pocestovali a strávili Vánoce. My jsme se pak ještě vydali na dva vícedenní treky, Motatapu trek z Wanaky do Arrow townu a Rees Dart track, kousek od Glenorchy. Za těch 10 dní jsme ušli skoro sto kilometrů s převýšením okolo 3500 metrů, s tím, že Motatapu trek měl sám o sobě převýšení 3000 metrů.

Z těch 15 měsíců jsme devět pracovali a šest cestovali. Dělali jsme to vždycky podle rčení, nejdřív práce, potom zábava. Tenhle modus operandi nám vyhovoval nejvíc, pokaždý jsme dali do páce všechno co jsme měli a pak jsme si jen užívali krás Zélandu. Slyšeli jsme od jiných lidí, že třeba zůstávali třeba rok na jednom místě, proč ne, ale nám to vyhovovalo takhle.

Zéland byla naše první dlouhodobá zkušenost, ani jeden jsme nikdy nebyli na tak dlouho a hlavně tak daleko od domova. Byl jsme odkázáni jeden na druhýho a museli jsme se na sebe spolehnout víc než kdy jindy. Všechno jsme zmákli na výbornou a nic se naštěstí nepodělalo.

Ač se nezdá, Zéland je obrovskej a i přes to, že jsme tam strávili rok a kousek, jsme ho nedokázali projet celej. Nejvíc se nám líbila Wanaka, malý městečko mezi horama, obklopený jezerem. A pak oblast u nejvyšší hory Mt. Cook, která je prostě úžasná. Všude zasněžený kopečky a tyrkysový jezera.

A závěrem snad jen: Na Zéland se chystáme znovu!




Fotogalerie




Video




Mapa



Stáhnout body ve formátu KMZ