Madeira



Každá naše dovolená je většinou takovej spontánní nápad a v případě Madeirského dobrodružství tomu nebylo jinak.

Byl říjen 2016 a my našli levný lednový letenky na ostrov věčného jara, Madeiru. Byli jsme tou dobou zrovna na Islandu, na Západních Fjordech, uprostřed ničeho, kde byl velmi chabý signál. Ale povedlo se a my v lednu 2017 odletěli na dva týdny do teplých krajin. Jen s batohama a vidinou, že budem stopovat. Což se nám párkrát podařilo, ale spíš jsme jezdili místní dopravou a dokonce jsme si půjčili auto. Auto, který špatně zdolávalo Funchalské kopce.

Už cesta na letiště do Mnichova byla zajímavá. Byl pozdní lednový večer, celkem normální počasí bez sněhu. Zaskočili jsme v Praze na návštěvu a pak jsme měli busem pokračovat na letiště do Mnichova. Všechno bylo naplánovaný tip ťop. Jenže, jak už to bývá, když si něco naplánujete, nikdy to tak není.
V době návštěvy začalo sněžit, napadly asi tři centimetry, což v Praze znamená totální kalamitu, katastrofu a kolaps dopravy. Já na zastávce tramvaje ještě vtipkovala, „To by bylo „super“ kdyby ten autobus měl zpoždění“, během pár minut mi přišla smska, že autobus má fakt zpoždění a to asi půl hodiny. Zatím v pohodě, letadlo by jsme v klidu stihli, jenže..
Na Florenci byl totální chaos, náš autobus nabral nakonec hodinový zpoždění a nám začalo bejt jasný, že to nemůžem stihnout.

Byla půlnoc, já sice tý době žila v Praze, ale nedokázala jsem si představit, že budu volat kamarádům s tím, že potřebujem hodit do Mnichova na letiště. Tak Michal zvednul telefon a zavolal jednomu kamarádovi, kterýho už léta neviděl.
„Čau, co děláš?“
„Čau, nic, co potřebuješ?“
„Hodit na letiště do Mnichova, jsme v Praze na Florenci a nejede bus.“
„Oukej, za třicet minut jsem tam“
A fakt za půl hoďky přijel. To, že mu nefungovalo topení v autě a venku bylo pod nulou, by se dalo, ale ty silnice byly v děsným stavu. Naštěstí v Německu jsou silničáři na podobný kalamity připravenější něž ti u nás a my dorazili na letiště přesně, když se otevřel check-in! Uff

Madeira je docela rozmanitá. Krom všudypřítomných levád, tu mají i „pralesy“ a hory. Na severní části ostrova dost často prší a teploty se v noci pohybovaly na kopcích i kolem nuly. Na druhou stranu, když už toho člověk měl dost, mohl se sebrat a za pár hodin dojet do hlavního města Funchal, kde bylo i pětadvacet nad nulou.

Co jsou to vlastně levády? Jedná se o umělý zavlažovací systém který sbírá vodu z hor na severní straně ostrova, kde často prší, a ta pak putuje do měst na jih, kde je zase často sucho. Celým ostrovem se jich táhne přes 2150 kilometrů. Levády bývají vytesány do skal, široké jsou desítky centimetrů a hloubku mají kolem půl metru. Vedle většiny levád najdete cestičku, která Vám poslouží k procházce po okolí.

Naším největším zážitkem byl dvou kilometrový tunel skrz nejvyšší madeirské pohoří, Pico Ruivo (v překladu to znamená červený kopec). Dříve tunel sloužil jako doprava mezi jednotlivými údolíčky, dnes už je využíván jen jako turistická spojka. Celej tenhle zážitek trval cca 40 minut, kdy jsme si nebyli jistý, že na druhém konci nebude zamřížovaný vlez, naštěstí nebyl a my mohli z vesela pokračovat dál.

Po celou dobu, krom tří nocí (to jsme si zrovna zaplatili pokoj v hostelu, aby jsme se zase stali lidmi) jsme spali ve stanu. Pro mě to byla první zkušenost s nošením těžšího batohu na zádech. Bavilo mě to. Nejvíc asi to, že každej den jsme spali na jiným místě, kde vůbec nikdo nebyl. Nejkrásnější místo bylo pod vrcholem Pico Grande, sedlo nad krásným údolím s vesnicí. K večeru se honily mraky a zalily celý údolí, vypadalo to jako moře, kde prosvítají svítící lodě.

Většinu času jsme jedli Míšovo placky, dělaný na ohni. Recept je strašně jednoduchej. Smícháte mouku, vodu, sůl a máte parádní jídlo, který můžete jíst jak na sladko, tak i na slano. Někdy v půlce dobrodružství jsme si zašli do hospůdky, Míša pořád chtěl zkusit nějaký mořský plody. Objednal si místní přílepky a byl spokojen.

K našemu poslednímu večeru jsme si zašli na rozlučkovou véču, kde jsme si oba dali tříchodové menu. Ve Funchalu to fungovalo tak, že většinou tyhle tříchodový menu vyšly cca na dvanáct euro, což bylo mnohem levnější než kdyby jsme si dali jakýkoliv tři jiný jídla. Michalovo menu se skládalo z rybí polévky, grilované chobotnice a karamelovýho zákusku, to moje byl tuňákovej salát, losos a maracujový puding. Samozřejmě jsme nemohli vynechat jejich koktejl poncha, kterej se skládá z pálenky a cukrové třtiny, medu a citronové šťávy. V každé restauraci nebo baru mají svůj recept.. Nám nejvíc chutnal ten originální, citronový.

Na Madeiře určitě doporučujeme navštívit:

  • Pico Ruivo – Nejvyšší vrchol Madeiry, 1862 m.n.m.. Dosáhnout vrcholu Vám zabere cca celý den a jedná se spíše o náročnější trek.
  • Rabaçal – Jedná se o zalesněné údolí, kde můžete vyrazit na dva výlety podél všudy přítomných levád. Prvním je vodopád Risco, který zabere cca 15 minut a druhým je 3 hodinový strmý výstup k místu 25 pramenů.
  • Leváda Furado – Znovuotevřená leváda po rekonstrukci. Na začátku v Ribeiro Frio najdete sádky pstruhů. Celý výlet je dlouhý 11 km.
  • Balcoes – vyhlídka, odkud se Vám naskytne krásný výhled na otevřené pohoří.
  • Tržiště v hlavním městě Funchal – Plné ovoce, koření, bylin, čajů a různých suvenýrů
  • Leváda Caldera Verde – Ač turisticky hodně populární, tak rozhodně jedna z nejhezčích levád s krásnými výhledy. Trasa se dá prodloužit o neturistický úsek s dlouhým levádovým tunelem.



Fotogalerie




Video




Mapa